Island neznámá místa

Podezřívám Islanďany, že nejhezčí místa svojí země nezaznamenávají do map a dohlížejí na to, aby nebyla popsána v průvodcích. A nedivím se jim, jejich příroda je velmi křehká a snadno by podlehla náporu turistů.

Roklinka

Četli jste Tolkienovu „Cestu tam a zase zpátky“? Bilbo Pytlík zde navštíví Roklinku, sídlo elfů. Popisuje jí jako hluboké údolí, kam padají vodopády. Islanďané věří na skřítky a elfy. Místní ministerstvo dopravy často musí měnit plány na stavbu silnic, aby se vyhnulo místům, kde žijí. A tak jako mají místní lidé svůj Tingvellir s parlamentem Althing, tak elfové se scházejí v údolí Gjáin. Když putujete islandským vnitrozemím, tak putujete šedivou pouští a nehostinnou pustinou mezi ledovci, kde žijí skřítkové. A za to, že putujete bez problémů, jim stavíte kamenné vardy. Pod stále činnou sopkou Hekla přijdete na hranu údolí a otevře se před vámi pohled do zeleného ráje, elfího sídla. Do vulkanické pukliny zde padají dva vodopády. Potoky se spojí v řeku a ta třetím vodopádem údolí opouští. V létě je údolí zarostlé zelenou trávou, břízkami a lopuchy. Na podzim břízky zčervenají a zežloutnou a údolí hraje všemi barvami. Stačí se postavit na břeh potoka pod vodopád, zavřít oči, zase otevřít a koutkem oka zahlédnete pohyb, jak se elf schoval za skálu.

island-roklinka2

Teplá koupel pod ledovcem

Máte-li opravdu dobré offroad auto a odvážíte-li se na Vysočinu, tak objeďte horu Sydri-Háganga,  jezero Hagöngulon a vydejte se do Vonaskardu. Průjezd Voskardem je od roku 2010 zakázaný, vybuchla zde sopka Bárðarbunga a povodeň z ledovce zcela strhla cestu. Ale můžete nechat auto před brodem a vyrazit pěšky. Pod malým ledovcem Tunganafellsjökull je rozsáhlé termální pole s vývěry, bahenními sopkami a soutokem horkého a studeného potoka. Když si odkopete štěrk v tůňce, tak si můžete pomocí hrázky regulovat teplotu koupele, ležet v horké vodě a kochat se výhledem na ledovec Vatnasjökull.

island-tugna

 

Cesta pod útesem

Na Západních fjordech je fjord Arnafjördur. Vody fjordu omývají poloostrov, vystrčený do vod Atlantického oceánu. V nejparnějším létě se zde teploty pohybují okolo úžasných 5-10ᵒC a vane zde nepřetržitý ledový vítr. Poloostrov se dá objet dokola, jenže. To „jenže“ je příliv a odliv. Než vyrazíte, tak je potřeba si přesně načasovat okamžik, kdy je nejnižší odliv. Příboj může být až 6m vysoký. Nezpevněná cesta, která obchází poloostrov, na jižním okraji klesá těsně k moři pod převis skály. Útes, plný ptáků, se tyčí do výšky nad cestou a cesta je za přílivu pod hladinou. Cesta, je velmi málo používaná, a tak selhání auta v tomto klíčovém místě by bylo jistou zárukou koupele. Odměnou za projetí tohoto dramatického úseku je krásné skalnaté pobřeží Atlantiku, oranžový maják na jeho nejzápadnějším výběžku a velké příbojové vlny, které se rozbíjejí s temným hukotem na útesech.

island-pod-utesem

Ledovcová jezera

Na druhé straně fjordu Arnafjördur je vodopád Dynjadi. Řeka Austurá zde padá ze 100m výšky do fjordu. Nad vodopádem se nalézá ve výšce okolo 600 m.n.m. chráněná oblast překrásných ledovcových jezer pod nejvyšší horou oblasti Botnshnúkur. Oblast vznikla při ústupu ledovce a ten původní pevný skalní masiv roztrhal na hromady volných kamenů. Vede zde jediná cesta podél elektrického vedení, ale není téměř udržovaná, překračuje několik potoků a je i velkým terénním autem obtížně sjízdná. Pěšky je oblast také obtížně dostupná, volné kameny se zvrtnou při každém kroku, stezky nejsou značené a oblast je liduprázdná. Jezera jsou pouhých 70 km pod severním polárním kruhem a počasí tomu odpovídá. Většinou mlha, vítr, lehce sněží.

island-ledovcova-jezera2

Horká sprcha

Když jsme byli u koupání, co takhle horká sprcha? Na severu Islandu je zelené údolí, kde se pasou ovce a skoro zde nefouká. Do říčky Laugarvallaá zde vodopádkem padá horký potok, tak horký, že se dá jen tak tak pod něj vlézt. V tůni pod vodopádkem se můžete hodiny ležet v horké vodě. Místo je daleko od turistických center, a tak máte velkou šanci zde být úplně sami.

island-horky-vodopad

Černé sopky, zelený mech, modrá jezera

Jen málo míst na světě poskytuje takové kontrasty barev. A nikde není mech tak opravdově zelený jako na Islandu. Na okraji Duhových hor, pod ledovcem Vatnasjökull, se rozprostírá oblast prastarých sopek Faxasund. Oblast je plná velkých černých kráterů porostlých zeleným mechem a vyplněných modrými jezery. Je velmi obtížně dostupná, jen terénním autem a po neznačených cestách. Když máte velké štěstí, tak přestane pršet, trochu se utiší neutuchající vichřice a mezi mraky vykoukne slunce. Tak rychle foťák na stativ a fotit a fotit.

island-faxasund2

Islandský ráj

Na dohled od ledovců Vatnasjökull, Tungnafellsjökull a Hofsjökull, na Vysočině, je ráj. Cesty sem jsou sice značené a jednou za rok možná i prohrnuté skrejprem, ale od cesty F26 (hlavní cesta přes Vysočinu) je obtížný brod a zbývající dvě cesty vedou z dalekého severu a také přes pár zábavných brodů. Takže zase pořádné terénní auto.

V oáze Laugafell je termální pramen, na kterém v roce 1975 islandský turistický klub zbudoval bazének a v okolí několik chatek. Vlastní pramen má 35-38ᵒC a horkým pramenem je vytápěno i ústřední topení v chatkách. Okolí bazénku je porostlé zelenou trávou a žlutými kvítky. Na stožáru se třepotá nezbytná islandská vlajka. Po několika dnech putování islandskou Vysočinou, což je poušť a poušť a občas ledovec, zima a déšť, si připadáte jako v ráji.

Tak tedy ráj. Na Islandu to nejsou huristky a šerbet, ale výtečný pečený losos a slabé islandské pivo. Jenže to je umocněno tím, že lososa si upečete na břehu termálního jezírka a pivo si vychutnáte v jezírku. A v jezírku s pivem si poklábosíte a kocháte se vyhlídkou na okolní ledovce. Cachtat se můžete třeba celý den, jen vylézt ven do větru a zimy, to chce odvahu.

island-raj

Opuštěné údolí

Nad tím, jak v tomto údolí mohli žít lidé, zůstává rozum stát. Museli být neuvěřitelně odolní a drsní. V srpnu jsou zde velké zbytky sněhu, od oceánu fičí ledový vítr, v zimě zde musí být velké závěje a slunce většinu roku není vidět. V údolí Flateyjardalsheidi, na jednom ze severních výběžků Islandu, stálo několik farem, ale poslední byla opuštěna kolem roku 1950. Zima, tma a drsné počasí osadníky spolehlivě vyhnaly. Ale skoro je chápu, že se tady usadili, údolí je překrásné, z kopců padají vodopády, na dně se klikatí říčka, všechny svahy jsou zelené a úřednická moc je tak daleko.

island-opustene-udoli2

Naštěstí jsou všechna tato místa obtížně dostupná, a to je snad uchrání před nápory davů turistů, které autobusy vozí po okružní silnici.

 

Článek v časopise Lidé a země