Průsmyk Tafilalet

Výstup na náhorní plošinu Tassili je náročný a může být i dramatický. Obědvali jsme na posledním místě, kam dojede auto, ve vyschlém wádí Falalet. Měli jsme tu sraz s oslí karavanou, která přišla o den dříve. Dopoledne zabralo nakládání oslů a po obědě a nezbytném odpočinku ve stínu akácií jsme vyrazili na výstup.

První část výstupu je velmi namáhavé stoupání suťovým polem. Asi dvě hodiny se plahočíme ve slunečním žáru za karavanou oslů vzhůru. V pozdním odpoledni jsme na obrovském skalním náměstí Tefateste, místo dlažby písek a kolem skalní hrady. Odhadoval bych, že zde dříve bývalo jezero napájené z náhorní plošiny a z něj vodopády padala řeka do nížiny pod horami.

Průvodci složí náklad z oslů, svážou jim přední nohy a osli se vydají po okolí okusovat trnité akácie a žlutou seschlou trávu. Osli jsou velmi nenáročná zvířata. Bez pořádné potravy, a hlavně bez vody vydrží několik dní. Na náhorní plošině jsou guelty, pukliny s vodou, kde se při zimních deštích nahromadí voda a tam se osli napijí.

Rytmus života Tuaregů je přizpůsoben saharskému podnebí. Vstává se za svítání, k snídani bageta s taveným sýrem nebo datlovým džemem. Bez velkého zdržování se zabalí, naloží se osli a karavana vyrazí na cestu. Přes poledne, kdy je sluneční žár nejhorší, se spí někde ve stínu. K obědu je obvykle zeleninový salát, občas vylepšený tuňákem. Pak se až do soumraku putuje. Tábor se staví a večeře se vaří až za tmy. K večeři se obvykle vaří maso v papiňáku se zeleninou. Podává se polévka a směs rozvařeného masa s fazolemi, čočkou, cizrnou nebo kuskusem, výjimečně s rýží. A samozřejmě výtečný a velmi sladký tuarežský čaj.

Spíme pod širákem, já ve spacáku, Tuaregové zabalení v dekách. Před usnutím hledím na hvězdy, na Sahaře jich je vidět neuvěřitelně moc.

Ráno bageta s tavený sýrem, naložit osly a vyrážíme do úzké soutěsky, ve které bych cestu vůbec nečekal. Osli jdou velmi svižným tempem, ani jim nestačíme. Stoupáme úzkým kaňonem až pod suťovisko s vyšlapanými serpentýnami.  Cesta se zde klikatí prudce vzhůru, místy je vyskládaná z kamenů a hodně strmá. Jeden osel nezvládá výstup a padá na cestu. Průvodcům nezbývá než osla vyložit, donutit vyjít nahoru bez nákladu a náklad vynosit nahoru. Večer potkáváme karavanu s francouzskými turisty a průvodci s ní osla posílají zpět. Průvodci se k oslům chovají moc hezky. Sice je důrazně popoženou, popostrčí, ale rozhodně je nebijí, nekopu do nich.

Nad suťoviskem překonáváme průsmyk Tafilalet a dostáváme se do další úrovně skal a k první malbě pod skalním převisem.

Pak už jen jednoduché stoupání s malým převýšením a jsme na náhorní plošině Tassili. Ta je zde tvořena planinou s černou lávou – bazaltem. Jdeme po pěšině vychozené karavanami. Osli jdou přímo a my si zacházíme ke skalním malbám a rytinám. Pak se před námi otevírá údolí s jedním prastarým cypřišem. Jsme na horním konci slavného Údolí cypřišů, místa zvaného Tamrit, kde přežívají tyto tisícileté stromy z minima vláhy.

Utáboříme se pod skalním převisem, poobědváme a uložíme se k polednímu spánku.