Rudické propadání
Na špičky a pomalu brodit, velí náš průvodce, speleolog Lojza. Ve svých 62 letech pořád nezdolně slézá a zase vylézá 86 m žebříků do Rudického propadání a vodí skupinky nadšenců do podzemí. Komínem, kterým v roce 1802 obešel hrabě Hugo Salm podzemní vodopády Jedovnického potoka, a objevil tak za pomoci rudických horníků podzemí nazývané „Rudické propadání“. Jedovnický potok tady tvoří nejvyšší kaskádu v České republice a v zimě se tady tvoří až 30 m vysoké ledopády.
Sestupujeme kolem netopýřích kolonií řadou navazujících žebříků do hloubky. Naše čelovky tvoří řadu světýlek do výšky i hloubky. Poslední žebřík je trochu na nervy, po šikmém začátku se kolmo zalamuje ze stropu dómu volným prostorem asi 16 m svisle dolů. Vedle hučí vodopád, jištění žádné, jen gumové holínky a pogumované rukavice se smekají po vlhkém a orezlém žebříku.
Do jeskyně jsme dostali speleologické overaly, rybářské boty, helmy a baterky. Rybářské boty? No jasně, většinu 2.5 km dlouhé chodby se brodíme skoro po kolena v ponorné řece. Voda je nejdříve dost zkalená, ale postupně se, jak přitékají prameny pitné vody z vedlejších chodeb a komínů, čistí. Rudické propadání je systém řady komínů a několika bočních potoků. Některé komíny jako třeba Rudická propast (153 m hluboká) vedou na povrch, jiné končí slepě hluboko pod povrchem. Komín z Rudického domu vede skoro až na povrch, kde chybí prokopat a uvolnit jen kousek do propasti Tumperek, která je vedle stejnojmenné hospody v Rudici. Až se to povede, bude zkratka z hospody asi 185 m pod zem přímo do Rudického dómu.
Zatím ale, než bude zkratka z hospody, tak se musíme 2.5 km brodit ponornou řekou, hluboká místa překonáváme po lanech zavěšených nad sebou. Jednoho se držíte a po druhém v holínkách jdete. Stačí jedno sklouznutí a máte jistou koupel v ledové vodě. Cesta je vyzdobena krápníkovými útvary jako třeba Rudická čarodějnice a překrásná sintrová Kašna. Tento útvar vzniká usazováním sintru z pramene pitné vody a přibývá rychlostí až několika milimetrů za rok. Na vrcholku kašny je zapomenutý žebřík z průzkumů v roce 1922. Žebřík je již pokryt 15 cm tlustou vrstvou sintru.
Jedovnický potok v Rudickém propadání protéká několika sifony – neprostupnými závaly. První byl prostřílen a uvolněn v roce 1922. Kolem dalšího byla v roce 1958 objevena a po prostřílení prostoupena Chodba vzdechů, přezdívaná „Kurva chodba“. Obdivuji průzkumníky, kteří touto chodbou protáhli žebříky, potápěčské láhve, nafukovací čluny a další vybavení pro pokračující průzkum. V chodbě jsem se nejdříve snažil lézt po čtyřech a nelehat si do kalných louží. Ale strop se pořád snižoval a tak jsem sebou nakonec do louží stejně plácnul a plazil se vodou. Místy jsem zůstával viset za ramena, aspoň jsem se utěšoval, že ještě ne za pupek. Už chápu proč „Kurva chodba“. Po nekonečných minutách vzdechání a kurvování jsem na vrcholku komína – další sestup po žebříkách do podzemní řeky. Obešli jsme sifon a přes několik míst vystrojených lany a kolem řady krápníkových útvarů jako „Věčný déšť“ a dalších jsme došli do Rudické propasti. To je ta, kde je zkratka do hospody. 185 m nahoru komíny, plazivkami a zakroucenými prostupy leda tak pro žížaly.
Řeka pokračuje podzemím dále. V minulosti se podařilo prostoupit sifony, plazivkami a chodbami až k vývěru v jeskyni Býčí skála. Ale cesta byla později povodněmi ucpána a dnes je neprostupná. Po cestě je Obří dóm, 75 x 20 m a vysoký 70 m, je to největší jeskynní dóm v České republice.
Jdeme zpátky. Brodění řekou, místy po špičkách. Překonání hlubokých míst po lanech. Chodba vzdechů, pot se ze mě leje. Další brodění, obcházení kaskádky boční chodbou po čtyřech. Kašna s křišťálovou vodou a žebříkem, brodění, sintrová čarodějnice, brodění. Hukot vodopádu sílí až neslyšíme vlastního slova, jsme zpátky v Hugonově domě pod vodopády. Vystupujeme 86 m po žebříkách na povrch a pot se ze mě jen leje. Přehnal jsem to s oblečením, místo jedné vrstvy pod overal jsem si vzal vrstvy dvě.
Na povrchu nám Lojza ukazuje, kudy jsme vlastně podzemím šli. Celá ponorná řeka je přesně zaměřená a vytyčená v mapách. A tak Lojza ví, že tady pod tím domem je 150 m dole Chodba vzdechů, kousek vedle je Kašna a tady vedle hospody je Rudická propast.
Rudické propadání je přístupné na objednání u místních speleologů celoročně, ale nesmí být povodeň. Když je povodeň, tak jsou prostory zaplaveny vodou až do sedmimetrové výšky. Jeskyňáři musí za špatného počasí držet hlídky na povrchu. Na dno mají natažený vojenský telefon, a když začne pršet, tak vyhlašují poplach. Pak nezbývá než vystoupat do nejbližšího komínu a i několik hodin čekat než voda opadne.
Foceno vodotěsným kompaktem, tak kvalita fotek odpovídá.
