Příběh s hezkým koncem

V sobotu a neděli jsem byl s Markem na Šumavě u Volar, kde jezdí šumavské lokálky. V pohádkové knížce o šumavských lokálkách je příběh o bludné výhybce u Spálence. Která mašinka nedodržuje jízdní řád, té v noci skřítek Vechtrovník přehodí bludnou výhybku. Mašinka pak musí celou noc posunovat vagony na překladišti dřeva.

U Spálence opravdu bývalo překladiště dřeva. Překládalo se zde z úzkokolejné trati, co vedla z Arnoštova, kde byla parní pila. Úzkokolejka byla postavena 1912 a zrušena 1965. Tak jsme se s Markem vydali po stopách. Starý násep, v lese se povalují pražce, spadlý most přes Blanici. Úžasná objevitelská výprava, každá další stopa po trati udělala Markovi obrovskou radost. Z Arnoštova jsme pak došli přes hřeben do Pěkné u Vltavy a lokálkou dojeli přes Černý kříž a Volary zase na Spálenec.

Spali jsme ve stanu v křoví daleko od poslední chalupy. Ráno jsem se vykopal ze spacáku do zimy a nafotil mlhu v údolí.

V neděli jsme jeli vlakem na Kubovu huť a vylezli na kopec Boubín. Tady jsem si Marka vyfotil na rozhledně, pod rozhlednou jsme si dali sváču. A dole u pralesa jsem zjistil, že jsem ztratil foťák. Špatně zapnutý batoh. Nechal jsem Marka dole s batohem a vyběhl si Boubín znova nahoru. Foťák nikde. Marek se ptal každého, kdo šel kolem, nikdo nic.

Tak smutně šlapeme dolů kolem informačního centra Idina pila na vlak. Před centrem je o zábradlí opřený správce, pozdravíme a on říká: “Tatínek s klukem v šedivém tričku. Že jste ztratili foťák?” No jasně! “Volali mě lidi z Boubína, nesou ho sem.” V němém úžasu jsme nevěřícně asi půl hoďky seděli před domem a pak přišla mladá rodina s miminem a kamarádem, co jsme je potkali pod vrcholem a foťák nám fakt přinesli. Dobří lidé pořád žijí!!!