Albánie není jenom Theth

Když se řekne Albánie, tak se všem vybaví bunkry a Theth. Jenže bunkry v horách mizí, jsou ve velkém odstřelovány pomocí ledku. Pro chudé venkovany jsou zdrojem železa, které můžou prodat do šrotu a aspoň trochu si vylepšit mizernou životní úroveň. Theth zase, s davy turistů a od brzkého rána nahlas vyhrávajícím reproduktorem na místním baru, připomíná lunapark. A pobřeží? No fuj!

V Albánii je spousta dalších nádherných míst – skalních útvarů, křišťálových jezer a dech beroucích vyhlídek, která jsou naprosto neznámá a turistikou nedotčená. Pravda, řada z nich je stále velmi obtížně dostupná, ale to býval Theth před pár lety také. Veřejná doprava k nim nejezdí a cesty k nim jsou sjízdné jen terénním autem nebo pěšky. Pěšky, to je při rozlehlosti Albánských hor, výlet i na několik dní. Většina míst je uprostřed hlubokých lesů a v nepřístupných horách, které poskytují ochranu medvědům, vlkům, rysům a orlům.

1.      Jezera Mičekut

„Jezera v pohoří Kreshtës? Vůbec netuším, jak se k nim dostat!“ říká Edvin Kasimati, ředitel Rally Albania a jeden z největších znalců divokých hor. Měsíce se toulá horami na terénním motocyklu, aby připravil nové trasy pro tuto nejtěžší Evropskou cross-country rally. „Je to nejopuštěnější oblast Albánie. V padesátých letech tady vysazovali na padáku anglické a jugoslávské diverzanty proti komunistickému režimu. Také tu lavina zasypala vojenskou jednotku, která je chytala a pod sněhem zahynula i záchranná výprava,“ pokračuje Edvin nad pivem Tirana a výborným pečeným pstruhem, albánskou to specialitou. Setkali jsme se asi dva týdny po rally v Arras u rybích sádek. Jezera mi už dlouho ležela v hlavě, tak jsem si připravil vojenské mapy, terénní motorku, stan, spacák a vyrazil na průzkum.

Řada jezer je zde ve třech různých údolích, oddělených hřebeny. Zcela samostatná jsou jezera Shtrungës, dostupná od vesnice Kacni po šílené cestě vybuldozerované v úbočí hor. Šílená je svojí strmostí a je zcela zničená od náklaďáků IFA, které svážely nelegálně vytěžené dřevo. Jezera Mičekut jsou dostupná poměrně pohodlně, tedy pokud pohodlně znamená chůzi v blátě. Po cestě vyjeté od opět nelegálních těžařů, ale tentokrát chromu. V okolí krásných jezer Mičekut, kterých je asi 8 pod stejnojmenným vrcholem hor, se těží chrom. Jezera jsou překrásně čistá, žijí v nich ryby a čolci, kolem jsou rozkvetlé louky, pasou se ovce. Místní ovčáci vyrábějí výborný ovčí sýr. Za sedlem 1984 m n.m. je další jezero. Je plné kvetoucích leknínů a krásně se v něm zrcadlí torzo uschlé borovice.

2.      Jezera Lurës

Asi nejkrásnější jezero Albánie Liqeni e Luleve (Leknínové jezero) najdete mezi jezery Lurës. Celkem dobrá cesta (v albánském pojetí, tedy kamenitá, rozbitá, ale sjízdná a průchozí) vede z vesnice Lura e Vjetër pod hřeben pohoří Kurora Lurës (Koruna Lure) a dál směrem k sedlu Quafa Murrë. Je zde asi 11jezer. Původně ledovcová, s hrází navýšenou v roce 1985, aby zadržovala co nejvíce vody na suchá léta. V roce 2014 byla nově opravená cesta z Lura e Vjeter k Leknínovému jezeru. Ne že by byla sjízdná pro jiné než terénní auto, ale alespoň je už zase sjízdná. Okolí celé cesty, které bylo dříve zarostlé překrásným bukovým pralesem, je dnes zcela vykáceno. Samozřejmě ilegálně. Cesta od Leknínového jezera k sedlu Quafa Murrë stále téměř neprůjezdná, jak je zničená od dřevařských náklaďáků. Na cestě jsem opakovaně našel čerstvý medvědí trus a v okolí často potkal zmije růžkaté.

3.      Jezera Valamarës a Lukova

Velmi obtížně dostupná křišťálová jezera jsou na vrcholcích pohoří Valamarës. Přístupná jsou nejlépe odbočkou z údolí Devoli asi 8km pod vesničkou Maliq. Cesta k jezerům se špatně hledá, prostě pořád vzhůru a použít intuici. Pěšky můžete pokračovat přes vrcholky pohoří a pak po hřebeni k jezerům Lukova. Ta jsou kus od spojovací cesty mezi vesnicemi Bishnica a Kukur, pod sedlem Quafa Macës,  ve výšce 1700 m n.m. V minulosti byla obě jezera uměle navršenou hrází zvednuta, aby sloužila jako zásobník vody pro pastevce na léto. Horní jezero ještě nedávno obklopovaly borovice staré až 170let, dnes jsou již nelegálně vytěžené. Stejně tak hráz jezera je probagrována, aby se snížila hladina a projely těžební traktory… Velkou zajímavostí je „Bulharská zeď“ na protějším konci jezera. Za 1. sv. války tady probíhaly boje a Bulhaři si zde postavili cestu pod skálou kolem jezera.

4.      Skalní monument Guri i Cjapit

Hned vedle univerzitního města Korçë je národní park Bredhi i Drenovës. Park by měl chránit unikátní porosty jedlobukových pralesů – jedli kefalonskou, borovici černou, tis a cesmínu. Bohužel jej také postihla nelegální těžba dřeva. V národním parku je skalní monument Guri i Cjapit (Kozí kameny), vytvořený slepencem a prošpikovaný, jak jinak než bunkry. Celá oblast byla do devadesátých let uzavřeným vojenským územím. Skalní útvar je přístupný dramatických kaňonem z vesnice Drenovë na předměstí města Korçë. Cesta vede kolem opuštěných dolů na lignit. Ještě nedávno se zde těžilo. Aby jela elektrická důlní lokomotiva, tak horník musel držet rukou v gumové rukavici drát na troleji.

5.      Skalní monument Guri I Kamjes

Kousek vedle, u města Pogradec, najdete Guri i Kamjes. Obrovský, černý, skalní útvar připomínající hlavu, se tyčí nad údolím řeky Velçan. Přístupný je od vesnice Darhas u Pogradce po celkem slušné cestě. Na cestě od Gurj i Kamjes do pohoří Valamarës jsem jednou za deště tahal svoje terénní auto na 6km cesty 17x navijákem. Od Guri I Kamjes můžete pokračovat pěšky k jezerům Valamarës.

6.      Závratná vyhlídka

Kde se Vám poštěstí vyjet autem na vrcholek hory až do výšky 2388 m n.m. Já vím, není to moc sportovní, ale cestu si tady Albánci postavili. Na vrcholku hory je totiž kaple s hrobem prvního svatého otce, který do Albánie přinesl bektašskou víru. Toto náboženství je velmi rozumnou odnoží islámu, bektašové mají v sedle pod horou klášter a pravidelně zde pořádají poutě spojené s oslavami. Když už jste nesportovně nabrali výšku, pokochejte se překrásným  výhledem a vyrazte pěšky na nedaleký  vrchol hory Partizan 2416 m n.m. Nikdo tam nechodí a tak je cesta po hřebeni schůdná jen obtížně….

7.      Horské planiny

Horských planin nebo při otrockém překladu polí je v Albánii řada. Položené ve výšce 1500 – 2000m.n m. a začátkem léta nádherně rozkvetlé. Květiny vydrží obvykle do půlky léta, než jsou vypasené velkými stády ovcí a koz. Fusha e Lugjeve, Fushe Laj, Fusha e Vjeter, Fusha Sharkut a další. Fusha e Lugjeve se rozkládá mezi městy Reps a Kukës ve výšce 1400 m n.m. a je planinou propastí. Ve vápencovém masivu se zde vytvořila spousta propastí a škrapů. Určitě by stály za prozkoumání. Planina je dostupná po dramatické a strmé cestě ve skalním masívu, která se zvedá z výšky jen 200 m n.m. od města Rreps. Další krásnou planinou je Fushe Laj mezi městy Gjegjan a Pukë na úbočí hory Maja e Sučelit vysoké 1475m. Mohla by to být v překladu „planina praní“. Bylo tím zřejmě míněno praní ovčích kůží. Planina je pokrytá borovými lesy, rozkvetlými loukami a, jak jinak, horskými jezery. A Fusha Sharkut je zase planinou ovčích kožichů. Asi je na planině Laj vyprali a na planině Sharkut pak sešili. Fusha Vjeter je prostě Stará planina, na jaře pokrytá rozkvetlými kosatci. Každá z nich by stála za samostatný přechod s batohem.

8.      Horalé

Víte, co je na albánských horách nejkrásnější? Lidé, horalé. Sami chudí, přežívají, od zimy do zimy, jen z ovčího sýra a co si vypěstují na poli. Nemají nic a o to nic se s Vámi, když přijdete slušně a s pokorou, rozdělí. Zákon pohostinnosti je zde postaven nade vše. Nebezpečí? No, možná ti medvědi a zmije.

Albánie skrývá mnoho dalších překrásných míst. Jsou ukryta vysoko v obtížně dostupných horách a tak snad zůstanou ochráněna před náporem masového turismu, kterému podlehl tak krásný Theth.