Halin

Co byl vlastně Halin? Pagody? Trapné cihlové stavby? Jedny z nejslavnějších vykopávek, chráněných UNESCO, v Barmě? Halin byly staré pagody zalité zlatým světlem a realita úžasného barmánského venkova!

Po 150 km, ve vedru na prskoletech,  jsme dojeli do města Shwebo. Uprostřed města nádherný pozlacený dřevěný palác, sídlo posledního císaře. Ani trochu mě to nebavilo, nefotil jsem. Dnes je mi to líto, palác nebyl špatný, jen moc pozlacený, moc sterilní a kolem moc lidí.

V odpoledním slunci jsme pak jeli zkratkou do Halinu po cestě kolem zavlažovacího kanálu. Byla to polní cesta, rozbitá, rozježděná, ještě že bylo sucho. Užíval jsem si jí ve stupačkách, tak jak si jde užívat na 125 ccm motorce. A zastavoval jsem na focení.

Do Halinu jsme dojeli ve zlaté hodince za soumraku. Profrčeli jsme vesnici a jeli na pagody. V zapadajícím slunci byly nádherné. Opakovaně jsme se vyptávali místních lidí na možnost spaní a oni nás pořád posílali zpět do Shwebo. Byli jsme měkcí a odjeli jsme do hotelu. Dodnes si to vyčítám. Měli jsme si prostě dát na návsi točené pivo a lehnout si, kam se tělo po pivu složí. Protože jsme byli zbabělci, odjeli jsme do Shwebo, do nejhoršího hotelu, v jakém jsme v Barmě spali. Hotel pro místní, sem turisté fakt nejezdí, mizerné lahvové pivo.

Ale to ráno! Zlaté slunce, průvod mnichů přes most u hotelu a tankování benzínu z láhve od Jacka Danielse. Jeli jsme opět kolem zavlažovacího kanálu až do Halinu. Po protějším břehu jeli místní s voly na pole, proti nám jel dlouhý proud místních na skútrech pracovat do města. Kolem vykukovali zlaté pagody ze zelené džungle.

V Halinu jsme odstavili motorky a žili vesnicí. Místní se k nám chovali maximálně přivětivě, smáli se na nás, hostili nás. Žili z toho, co jim dávala okolní pole. Bydleli ve staveních na kůlech, dole pod domem žil dobytek.

Zabloudil jsem do kláštera, kde si malí mníšci hráli a měli ze mě obrovskou radost. Ženy z vesnice jim vařili oběd. Jsou to jejich mniši a oni se za ně modlí. Malí kluci v mnišském nabírali vodu ze studny uprostřed vesnice a nosili do kláštera.  Ti malí kluci měli v klášteře jen svojí postel, rudé roucho a plechovou bednu. Bedna byla skoro prázdná, jen trochu civilního oblečení. A malé, modré autíčko. Jediná hračka malého barmského kluka. Když si vezmu, co mají moje děti zbytečných hraček!

Ve vesnici vládla neuvěřitelná pohoda, místní se k nám chovali úžasně příjemně, pohostinně. V pozlacené pagodě na vrcholu kopce se chystala slavnost.  Slavnost, kdy všichni přinášejí votivní dary klášteru.  Chlapíci počítali drobné peníze z darů klášteru. Mrzí mě, že jsem tam nezůstali déle!

Jo, já zapomněl na ty památky, co kolem nich místní žijí! Cihlové pagody minulých generací. Tehdejší králové si zde postavili město kolem termálních pramenů a pak o něj několik století různě bojovali. Zbyly jen ty cihlové pagody.

PS: Následujících fotek v galerii je více než hodně. Ale Halin a jeho vesničané si to zaslouží!