Jabbaren
Včera se mi nelíbilo, že jsme celé odpoledne leželi na jednom místě. Domníval jsem se, že Tuaregové jsou z půstu zesláblí a chtějí chrnět. To tedy asi také, ale hlavní důvod byl, že nás ráno čekal opravdu vysilující pochod přes lávovou náhorní plošinu. Láva musela být docela mladá, ještě nebyla rozpadlá. Na začátku planiny je horizontální skála s rytinami nosorožce a další opuštěný cypřiš. Oslí karavana nás dohání po 6 km. Pod pálícím slunce jdeme asi 10 km po planině. Slunce pálí, ale je zima, fičí ledový vítr. Jdu v péřovce. Nechtěl bych tu ale jít odpoledne v parném létě, to bude peklo.
Jdeme s karavanou a průvodci najednou začnou křičet a běží k hromadě kamenů. Zahlédli zmiji. Nevím jak, já jí v písku u kamenů nevidím, ani když mi jí ukazují. Až když do ní šťouchnou Mochtárovou holí a ona se rozjede pod kameny. Za pomoci hole jí vytáhnou a bez milosti jí zabijí. Nesmiřitelné nepřátelství. Zmije tady mají na svědomí řadu úmrtí za rok a v pustině není proti jejich jedu záchrany.
-
- Djabaren
-
- Djabaren
Jabbaren
Na vrcholku hřebene se karavana oddělí a jde přímo na místo spaní. S Mochtárem a Omarem jdeme oklikou přes Jabbaren (Djabbaren). Pořád v bundách, fičí ledový vítr. Prý je tu zima vždycky. Djabaren je skalní město, 1867 m n.m., na útesu nad hlubokým kaňonem. Dole vede stará obchodní stezka mezi Djanetem a Ghatem, nejkratší cesta. Ještě nedávno stezka pašeráků a lupičů, kvůli kterým bylo Tasilie dlouho uzavřené. Ale taky cesta spojující rozdělené rodiny Djanetu a Ghatu. Politici se neptali a udělali čáru podle pravítka pouští. Djanet do Alžíru, Ghat do Libye. A přitom tam žije jeden národ Tuaregů.
Jabbaren je plný skalních maleb. Krásných skalních maleb. Ale jsem už maleb přesycen, a tak mě to moc nenadchlo. Skalní útvary nejsou tolik malebné. Prolézáme celé skalní město. Kulaté hlavy, krávy, krokodýl, hyena, lovci, škorpion. Je tu toho plno. Vrcholem je opět Velký bůh s kulatou hlavou, bohužel velmi špatně zřetelný.
K obědu mám v baťůžku sardinky, starou bagetu a uvařenou bramboru. Nezapomněl jsem si ani otvírák, ani lžíci. Vody mám sice málo, ale jak je chladno, tak málo piju. Při obědě je pod převisem vysloveně zima, Mochtár si lehá na sluníčko. Ani nespíme a pokračujeme strmým sestupem po skalách do kaňonu. Dno kaňonu je 1750 m n.m. a je porostlé trávou. Táboříme pod skálou, ale na výdrholci. Vichřice přešla v písečnou bouři. Fičí ledový vítr a zasypává nás prachem a pískem, celou noc. Tábořiště je plné odpadků, táboří zde všechny výpravy před sestupem.
