Otgon

Cesta k posvátné hoře Otgon je strastiplná. Rozbitá, i pro motorku pomalá. Vede údolím kolem dravé říčky. Po 40 km, u rozpadlého pionýrského tábora, byl poslední most a pak jenom neprůjezdné brody.

Tábořil jsem vedle čiré říčky s vyhlídkou na posvátnou horu Otgon. To je samozřejmě také bývalá sopka, jako vše v této oblasti. Okolí je celé z vyvřelin, ale dávno, dávno vzniklých. Posvátná hora Otgon se tyčí jako strmý štít nad krajinou. Zahlédl jsem pár místních (slovy dvě auta a jednu motorku za večer), jak vyjeli k ovoo na malém kopečku. Všichni vystoupili z aut nebo sesedli z motorek a hoře Otgon se po budhisticku uklonili! Opravdu ji uctívají jako posvátnou.

Večer mi hora zahrála krásné divadlo. Nejdříve byla černá pod mrakem, pak se v mraky roztrhly a slunce na hore udělalo světlé fleky. Pak slunce nasvítilo horu pod mraky. Nejdříve byla žlutá, pak oranžová, pak červená a na závěr temně rudá. Tak jsem se k hoře také pomodlil za zdar výpravy a šel spát.

Stan jsem měl 2133 m n.m., v noci bylo 5°C a slabý vítr. Staré mapy uvádějí výšku hory Otgon 3905 m n.m., nové 4005 m n.m.