Skutečný dárek
V předvečer Štědrého dne vypínám počítač. A celé svátky ho nechávám vypnutý. Chodím s dětmi na výlety, stavíme spolu naší modelovou železnici, vrtám se v motorce nebo teréňáku, prostě dělám všechno jiné, než to, co celé dny v práci.
Letos jsem na Boží hod večer výjimečně pustil počítač. Ne, že bych chtěl v předvečer svátku uctít komunistického šmejda Miroslava Štěpána. Pustil jsem počítač, abych společně s dětmi objednal na stránkách nadace Člověka v tísni Skutečný dárek.
A tak jsem, stejně jako vloni, koupil osla. Osla i s povozem. Osla s povozem, aby jedné, mě neznámé rodině, pomohl s dopravou vody od studny k domovu. Je to daleko, v Etiopii na místě jsme byl!
Protože jsem byl v Etiopii vloni a letos jsem byl v Barmě, tak jsem hledal něco pro Barmu. Tam nejsou žádné dárky nabízeny, činnost Člověka v tísni tam není jednoduchá, což docela chápu. Takže než bych říkal, že pro Barmu nic není, tak jsem koupil něco pro Etiopii.
Dětem u toho vyprávím, kde jsem cestoval, jací tam byli príma lidé a že si tady, doma v Česku, opravdu žijeme úplně úžasně. Ale to že si žijeme, je jen díky naší práci. Práci naší, našich otců, dědů a časem snad našich dětí.
A ještě přidám jednu historku o saharský oslech. Naposledy jsem tam byl těsně před válkou. Historka je z Libye, z pouštního pohoří Akakus. Amrhar, zdejší král, už velmi starý člověk, žil v malé chýši zbudované z rohoží, uprostřed obrovského, monumentálního skalního města. Měl, jako správný Tuareg, svoje stádo velbloudů, rozptýlených široko daleko. Měl syna a také měl osla. Osla každý den naložil velkými kanystry, pobídnul ho a osel se sám vydal na cestu pouštním skalním městem. Po pěšince, vyšlapané v písku, došel ke “gueltě” schované ve skalách (skalní jezírko, pozůstatek 2000 let staré řeky). Tady Amrharův syn, který zde žil s rodinou, naplnil kanystry vodou a osla poslal zpět. Osel se každý den vrátil zpět domů k Amrharovi.