The Herring Era Museum

Nemám rád muzea, měl jsem je v dětsví povinná. Tiše chodit kolem nezajímavých exponátů, místo abych mohl jezdit po zábradlí nebo skákat ze schodů, případně hrát na honěnou mezi kostrami.

První muzeum v životě, které mě zaujalo, bylo Reykjavík Maritime Museum. Příjemná návštěva v islandském deštivém odpoledni. Hezká expozice, která mě nenudila.

Pak mě kamarád Honza vzal na sever Islandu do přístavu Siglufjörður. A tam do The Herring Era Museum. Od prvního okamžiku jsem s otevřenou pusou a rozbušeným srdcem šel od exponátu k exponátu. Vůbec mi nevadilo, že musím mlčet a nemůžu jezdit po zábradlí. Tiše jsem našlapoval po starých prknech, přecházel od exponátu k exponátu a snil. Snil jsem, jak pluji na rybářské lodi, kormidluji, tahám lana, vyndavám sítě. Vydržel bych tam hodiny a vůbec bych se nenudil. Teda nevydržel. Přelezl bych na lodě, kormidloval, tahal za lana a vyndaval sítě.