19/09/2016

Tolbačik erupce 2013

Večer, při pohledu z vesnice Kozyrevský, nebyl Tolbačik vidět. Vedle čoudil Klučevskyj, ale oba Tolbačiky – vrcholy Ostryj (3682 m n.m.) i Plochyj, se schovaly. Ráno nás čekalo v terénním Uralu 50 km cesty tundrou pod sopku, jeli jsme to 5 hod, cesta byla šílená. Přebrodili jsme řeku, z hlubokých kolejí v lese nás vytáhnul kolemjedoucí Kamaz. Objeli jsme lávové proudy z roku 2013, kvůli kterým se cesta hodně protáhla. A pak už jsme se toulali krajinou černého popela po sopkách. V oblasti erupce z roku 1975 to byly spíše menší krátery, za to jich bylo hodně. Přespali jsme pod Tolbačikem, byl to jediný večer, kdy jsem si parádně zafotil. A taky jedna z mála chladných nocí, kdy se krásně spalo. Ráno vrcholová skupina vyrazila na Plochyj Tolbačik a já se Zdenkou a Jožem jsme šli na krátery po erupci z roku 2013. Průvodce mě instruoval, jak se chovat při setkání s medvědem. Dostal jsem světlici, ale kde by se tady, na černé lávě, vzali medvědi. Vylezli jsme na dva krátery, odkud tekla láva, prošli se po lávovém poli. A pak jsme na černém sopečném písku, na okraji kráteru, našli stopy medvědice s mládětem. Byly jen lehce zafoukané.
V noci se zvedl vítr, pak zesílil v orkán a většině výpravy strhl stany. Se Zdenkou jsme moc nespali, ale náš stan to naštěstí přežil až do rána.
Fotky jsem rozdělil podle míst, kde probíhaly erupce. Tyto jsou z oblasti, kde byla erupce v roce 2013 a lávové proudy dotekly 15 km pod sopku.