Trénink

Odjezd do pouště se blíží, tak je potřeba trénovat. A čím je odjezd blíže, tím je potřeba dělat větší psí kusy. Nejlépe tak aby se auto těsně před odjezdem totálně rozflákalo nebo se aspoň načalo něco, co pak na výletě odejde a v Africe se obtížně opravuje.

Původně jsem chtěl zkusit výjezd po bahně z tankového okopu. Jenže jsem se přehoupl přes hranu a přes vysoko čnějící předek přehlédl, že za hranou je díra a protisvah. A tak jsem do té díry zabořil čumák.

A ještě navíc jsme tam s Markem byli sami. Naviják beznadějně zabodnutý v protisvahu. Žádné auto, které by nás vytáhlo zpátky. No přece nepůjdu shánět traktor. Musíme si poradit sami!

Postupně jsem odkopal kousek zmrzlé stráně, uvolnil kola, popotáhl navijákem. Naviják táhl bokem přes kolo a já kopal, aby se kolo nevylomilo. Zase odkopat kousek stráně, zase uvolnit kola a kousíček navijákem za jiný strom. A zase kopat. Po hodině jsme měl předek vyproštěný. Do auta jsem musel nastoupit okýnkem, dveře byly zablokované strání, druhá strana auta ve výšce. Opatrnoučce popojet. “Marku, teď se nelekni, auto spadne bokem dolů.” Hop, auto sklouzlo ze stráně a asi z 1m dosedlo na kola.

Uff, propocená mikina. Marek měl vzrůšo a já ponaučení. I když spím v autě, tak je potřeba mít s sebou stan. Pokud bych auto nevyprostil, tak by se v něm dalo spát leda tak na stojáka, opřený nohama o přední okno.