Jebel Siroua

Pohoří Siroua přiléhá z jižní strany k Vysokému Atlasu a je severovýchodní výspou Anti Atlasu. Jeho nejvyšší vrcholy byly v březnu zapadané sněhem. Nejvyšší hora je Jbel Sirwa s výškou 3305 m n.m. Celé pohoří je vulkanického původu a všechny kopce jsou prastaré sopky. Z některých zbylo jen vulkanické jádro, na jiných je znatelný okraj kráteru a na dalších zase pozůstatky magmatického krbu. Všechno staré milióny let a úžasně vypreparované od pouště, neuvěřitelná podívaná.

Vystoupal jsem na motorce po nepříliš udržované cestě do sedla 2512 m n.m. Před sedlem byla v údolí mezi vulkanickými útvary schovaná vesnice. Teď neobydlená, ale jak bude teplota v nížině stoupat, tak se sem přesunou pasáci se stády ovcí a koz. Ze sousední sopky pokryté sněhem stékal vodopádky potůček a údolíčko bylo nádherně zelené. Další cesta mezi sopkami byla rozbitá, na mnoha místech strhaná od vody, musel jsem si hledat vlastní přejezdy přes koryta plná vody. Postupně jsem od západu k východu projel celým pohořím až do vesnice Askaoun.  Ze sedla Tizi-n-Tleta pokračovala vyježděná cesta, úbočím obrovského kráteru, na vyhlídku 2525 m n.m. Na jihu sopky pohoří Siroua a na severu Atlas s nejvyšší horou Jebel Toubkal 4167 m n.m. a kolem stáda ovcí, pohádková podívaná! To bylo opravdu to nejlepší, co jsem na letošním výletě do Maroka viděl. Pak už jen sjezd do údolí na asfaltku a přes Agouim do AitBenHadou na výborný tajine.