Orel se topí!

“Orel se topí!” vykřikla kamarádka Alena a vyběhla z jurty ven. Na kraji jezírka, u kterého Kazaši tábořili, se topil orel. Byl to jeden ze tří orlů, které Kazaši chovali na lov a soutěže. Měli je uvázané ke kůlům na břehu jezírka. Jeden kůl se uvolnil a  orel se vznesl i s kůlem na provaze. Vanul prudký nárazový vítr a ten ho strhnul na hladinu, kde se orel začal topit. Luňáci, kteří kroužili nedaleko, na něj okamžitě začali nalétávat a chystat se k útoku. Alena svým křikem zburcovala Kazachy, kteří byli před větrem zalezlí v jurtě. Přiběhl jeden ze starších mužů s rukavicí a dobrodil k orlovi. Podal mu ruku chráněnou tlustou rukavicí. Orel se spáry zasekl pevně na rukavici a nechal se zvednout z vody. Pak mu nasadil čepičku a donesl jej na břeh. Zde pořádně zatloukli kůl a nechali orla uschnout. Vypadal jak zmoklá slepice.

Kazaši chovají orli na tradiční zimní lov a soutěže. Každou zimu se pořádají velké soutěže chovatelů v lovu lišek. Chovají pouze samice, které jsou větší než samci, poslušnější a bojovnější. Obvykle je cvičí mezi 2 – 5 rokem, pak je vypouštějí volně do přírody. Mláďata už nesbírají po skalách, ale kupují od chovatelů.

V podvečer vítr rozehnal mraky a tak jsem si chovatele nafotil ve světle zapadajícího slunce.