22/02/2019

Baquedano Station and Railway Museum

Železniční depo Baquedano se nachází asi 90 km severovýchodně od přístavu Antofagasta uprostřed vyprahlé pouště Atacama ve výšce 1035 m n. m. Stanice Baquedano je významnou železniční křižovatkou spojující severojižní (Peru – Chile) a východozápadní (Bolívie – přístav Antofagasta) železnice.

Městečko Baquedano, které u železničního uzlu vyrostlo, bylo pojmenováno po generálu Manuelu Baquedanovi, veliteli chilské armády.

Železniční komplex zahrnoval lokomotivy, depo, točnu, dílny, sklady a domy pro zaměstnance dráhy. Komplex patřil „Chilské severní železniční společnosti“, která provozovala železnici z přístavu Antofagasta na pobřeží Tichého oceánu přes Andy do La Paz, hlavního města Bolívie. Stavba této železnice představovala jeden z nejvýznamnějších inženýrských výkonů v 19.století. V místech poblíž bolivijské hranice dosahovala železnice nadmořské výšky 4815 m n. m. (odbočka Collahuasi, která již není v provozu). Železnice měla dříve rozchod 762mm, ale byla přestavěna na rozchod 1000 mm.

Počátek stavby železnice byl v roce 1866 a její stavbu financovala společnost Huanchaca. Přepravovala minerály z vnitřních oblastí Bolívie do přístavu Antofagasta. V roce 1884, po válce v Pacifiku mezi Chile (vítěz) a konfederací Peru – Bolívie, byla železnice převzata konsorciem Chile a Bolívie. To později v roce 1888 odprodalo železnici britské společnosti „\”The Antofagasta and Bolivia Railway Company\” (FCAB). Společnost byla kótována na londýnské burze a provozovala přepravu nerostných surovin vč. stříbra, mědi a dusičnanů. Dneska dráha patří společnosti „Antofagasta plc“ a stále se jmenuje FCAB. Železnice pořád přepravuje měděné rudy a další nerosty z Bolívie a z velkého množství chilských dolů na Atacamě. Provoz na železnici dnes již zajišťují výhradně dieslové lokomotivy. Je běžné potkat dlouhý nákladní vlak, který táhnou dvě spřažené lokomotivy a třetí tlačí vzadu.

Železniční depo je opuštěné a je chilskou národní památkou.

Více o železnici.

Fotografický ráj, tady jsme se opravdu vyřádili. Stativy, rotační hlavy, expoziční bracketing. Nejsem moc příznivcem HDR, ale tady to jinak nešlo. Fotili jsme nejdříve večer, kdy světlo mělo sice hezkou barvu, ale nesvítilo dovnitř do depa. Přespali jsme nedaleko města v poušti v kopcích a vrátili se ráno, kdy slunce svítilo přímo do depa.