Lo Manthang je hlavní město Horního Mustangu. Historickému centru vévodí starý královský palác, který je opuštěný. Nový královský palác stojí za městem, ale ten je také nevyužitý, dědic krále žije v USA. Staré město jsou klikaté uličky, domy z vepřovic obílené vápnem, na střechách je složené dříví na topení. Přímo v centru mají lidé v […]
Horní Mustang jsem plánoval navštívit už léta. Inspirací mi byla výtečná publikace Oldřicha Bubáka Království Lo Mustang (2005, Universum). Tento polárník a horolezec navštívil Mustang v době, kdy z poslední vesnice Kagbeni, kde končila jeepová cesta, vedla do království jen několikadenní karavanní cesta. Ano, tehdy ještě býval Mustang královstvím a návštěvníci se mohli občas setkat […]
Fotografování na Rychlebských stezkách bylo jedno z nejtěžších, co jsem zatím dělal. Na Rychlebkách není lanovka a 2 kg foťák v batohu na zádech jsem mockrát proklel. V hustém bukovém lese není dost světla ani za slunečného dne. Pro pohyb je potřeba rychlý čas, takže vysoké ISO a nízká clona. Nízká clona přinášela riziko neostrého […]
Vrtulník nás přenesl přes zasněžené hory, pak jsme z výšky sledovali divokou říčku, která skákala vodopády k jezeru. Tam, kde se řeka vlévala do jezera, jsme přistáli na písečné pláži u jezera. Vyházeli jsme z vrtulníku balíky s loďmi a lodní pytle s vybavením. Vrtulník se vznesl a tím se přetrhlo naše pouto s civilizací. […]
Vraceli jsme se od Raudfossaru. Celý den hustě sněžilo a cesta byla sjizdná jen s velkými obtížemi. Najednou se mraky rozestoupily a vyšlo slunce nad oblastí Stakahraun.
Nemám rád muzea, měl jsem je v dětsví povinná. Tiše chodit kolem nezajímavých exponátů, místo abych mohl jezdit po zábradlí nebo skákat ze schodů, případně hrát na honěnou mezi kostrami. První muzeum v životě, které mě zaujalo, bylo Reykjavík Maritime Museum. Příjemná návštěva v islandském deštivém odpoledni. Hezká expozice, která mě nenudila. Pak mě kamarád […]
Máte dojem, že se na Islandu pořád vracím na stejné místo? Ano, Faxasund mě fascinuje. Ale musí to být na konci léta až začátkem podzimu, kdy zelený mech kontrastuje s černou struskou.
Praha v tyto dny patří Pražanům. Osamocení jedinci si fotografují prázdná prostranství a oblíbené památky, občas se pozdraví a pochválí si “To je paráda, co?!” Mají svojí Prahu rádi, ale pro davy turistů se v ní už dávno neprocházeli.Na Nových zámeckých schodech jsem musel hodnou chvíli čekat, než vůbec šel někdo kolem. Na Starých zámeckých […]