FusheLaj

Předhůří těchto Albánských hor je vyschlá kamenitá krajina, já jsem si jí přezdil na Pustinu. Nikdo zde nežije, ovce se zde na kamenech nepasou a cesty nejsou projeté. Fushe Laj by v překladu mohlo znamenat Planina koupání. Takže to by naopak mohlo být, že v horách často prší. A nebo to také může být odvozené od praní ovčích kůží pod vodopády.

Nejsem geolog, ale Pustina mi vždy přišla jako vulkanického původu. Vodopád na říčce Shpërdhazës (možná něco jako Mlžná) by tomu odpovídal.

Kolem říčky Shpërdhazës vystoupáte do hor až na hřeben Fushe Laj do výšky 1400 m n.m. Když budete mít smůlu jako já, tak přijdou mraky a bouřka.

A nebo to můžu nazvat štěstím, protože jsem měl pocit, že jedu hororem. Mlha, vítr skučí v rozvalinách, tajemné průjezdy lesem.

Cesta je kamenitá, spíše horší než lehce sjízdná. Ale odměnou jsou na jaře krásné květiny.

Musel to být ale vtipálek, který tuto cestu vyznačil v mapě žlutou barvou, tedy jako lehce sjízdnou. Na závěr vyjedete ve vojenském prostoru, kde albánská armáda likviduje starou a zabavenou munici. “Vstup zakázán, nebezpečná zóna.” Tak raději rychle pryč.