Hoggar srdce Sahary
Cesta do pohoří Hoaggar v Alžírsku, cesta do samotného srdce Sahary, pro nás byla dlouhá léta pouze vytouženým, nedostupným snem. Oblast, která mohla být turistickým rájem, se po roce 2000, kdy zde bylo uneseno více zahraničních turistů, stala naprosto nepřístupnou.
Hoggar a jeho hlavní masiv Atakor se nachází na samém jihu Alžírska poblíž hranice s Mali. Toto pohoří je součástí Přírodního parku Hoggar (Ahhagar) a je momentálně jedinou oblastí v jižním Alžírsku přístupnou turistům. Je to velká škoda, protože další pohoří, například Tassilie-N-Ažžer, ukrývá opravdové skvosty prehistorických maleb. Leží ale na hranici s Libyjí, Nigerem a Čadem a celá oblast je z bezpečnostních důvodů zcela uzavřena, neboť zde stále hrozí reálné riziko únosů turistů islámskými fanatickými bojovníky. Stejně tak jsou uzavřena pohoří Tefedest a Turha.
A tak je oblast Atakoru přístupná jen na zvláštní povolení a s místními tuarežskými průvodci. Masiv obtáčí jediná cesta dlouhá asi 250 km a jeho vrcholem je hora Assekrem vysoká 2700 m n .m., s historickou poustevnou francouzského kněze Charlese de Foucalta.
Pohoří Atakor připomíná Tolkienův Mordor a zažít zde západy slunce je to nejúžasnější, co lze na Sahaře spatřit. Zapadajícím sluncem zalitá zlatá torza sopek, jejichž vrcholky se táhnou až k obzoru. V dálce je vidět pohoří Tassilie-N-Ažžer, Tedefest a Garret e Djenouin – Hora džinů…
Jednou z hlavních dominant masivu Atakor je skalní suk jménem Ilamane vysoký 2736 m.n.m. V jeho těsném sousedství se nachází nejvyšší hora celého Alžíru Tahat 2908 m n.m. Tuaregové mají řadu pověstí o vrcholech svých pouštních hor. Skalní suky falického tvaru, vzniklé zvětráním sopek až na tvrdý sloupový čedičový střed, jsou mužského rodu. Kopce, které jsou pokryté lávou a zachovaly si jemnější tvar sopky jsou ženského rodu. Hora Tahat je tak údajně manželkou Illamanu. Hora Amžer se kdysi pohádala s Illamanem o Tahat a zasadila mu ránu. Tak prý vzniklo lávové rameno Illamanu a pramen vody pod úbočím. Ale zatímco Amžer toužil po Tahat, jeho zase milovala jiná hora Tioueyin. Když Amžer odmítl opustit místo vedle své milované Tioueyin, ta se v záchvatu žárlivosti odstěhovala asi 150 km na jihozápad směrem k Mali. Horu Tioueyin však následoval její nápadník Iderhé a zanechal za sebou hlubokou dolinu vedle Illaman.
Obyvateli této části největší pouště světa jsou Tuaregové. Patří do skupiny berberských kmenů a do středu Sahary přišli asi před 500 lety ze severu Afriky, odkud byli vytlačeni Araby. Dělí se na řadu klanů, které spolu v minulosti intenzivně válčily. Do nedávné doby neuznávali moderní hranice Libye, Alžírska ani ostatních zemí a volně putovali pouští uprostřed Sahary. Jejich jazykem je Tamahak, jeden z vícera berberských jazyků .
Tuaregové se v mnohém odlišují od ostatních Berberů ze severu i od Arabů. Už třeba jen svým vysokým vzrůstem a hrdým držením těla. Tuarežské ženy, pověstné svojí krásou, nenosí šátky přes obličej. Šátek „šéš“ naopak nosí výhradně muži. A na rozdíl od severu jej nenosí krátký, ale pořádně dlouhý, nejméně 6ti metrový pruh látky. Ten mají pečlivě omotaný kolem celé hlavy a také kolem úst. V minulosti věřili, že ústy se mohou do člověka dostat zlí duchové. Tuaregové vyznávají islám, ale jejich víra je velmi, velmi umírněná.
Prosinec 2012/leden 2013.
Článek v časopise Koktejl PDF.
