Mursi

“Kam že zítra jedete? K Mursium?”vyděsil se upřímně číšník v restauraci. “K Mursium musíme vyrazit brzy ráno, než budou ožralí”, nařídil náš řidič. Před třemi měsíci Mursiové zastřelili rangera, který byl z jiného kmene. Jsou v nepřetržité válce s okolními kmeny o pastviny.

Vjeli jsme do národního parku, projeli nížinou, přejeli další hřeben. Na kopci byli u silnice nazí pomalovaní kluci, zastavovali auta a vynucovali foceni. Náš průvodce je ignoroval a pokračoval dal. Minuli jsme několik vesnic, kde už stály dvě Toyoty s turisty. Průvodce vrtěl hlavou, sem ne tady jsou nepříjemní, vynucují focení. Pokračujme porad dál na východ směr řeka Omo. Po asi 40km zastavujeme uprostřed buše na křižovatce. Z levé cesty přichází zástup vysokých černochů s tyčemi. Tyče používají na zápasy, při slavnostech se s nimi mlátí, dokud jeden nepadne. Vítěz si vybere nejhezčí dívku. Přicházejí k nám a každý nám postupně podává ruku, řekne „helou, wellcome“ a zazubí se. Jsou z vesnice, kam jedeme a jdou si na hranici s územím kmene Ari nařezat olejnaté klacky. Těmi jim za dva dny při slavnosti starešinové seřežou zadek. Je to rituál, který má symbolicky potvrdit podřízenost stařešinům.
Vítá nás náčelník, obrovský černý chlap. Nevyndávám foťák, čekám až na svolení. Průvodce nám zatím vypráví o zvycích kmene. Okolní chýše jsou z rákosí a jsou celkem čisté. Mursiové jsou bohatý kmen, mají hodně dobytka, i když to tak ve vesnici nevypadá. Ve vesnici nejsou odpadky, ale nezametají jako Hamarové. Muž může mít více žen, ale musí je uživit. Ženy musí mlátit spravedlivě, když by jednu mlátil více, tak zasednou stařešinové a ostatní muži mu namlátí. Když muž odejde, i na několik dní, musí mít žena vždy připravenou horkou vodu na kávu a jídlo, jakmile se muž vrátí. Ženy mají na starosti chýši a zásobovaní vodou. Muži pasou dobytek. Ženy nosí krátké kožené sukýnky a přehozené deky nebo kůže přes nahé telo. Ženy mají běžně odkrytá prsa. Ve spodním rtu a v uších mají hliněné talířky. V 10 letech jim vyrazí čtyři spodní zuby a rozříznou jim ret. Do rtu postupně vkládají větší a větší špalíčky, pak dřevěnou destičku a nakonec hliněný velký talíř.  Muži mají na těle rituální jizvy, podle toho, kolik zabil nepřátel.
Je vedro k padnutí, mouchy pijí z očí vláhu. Ženy využily výkladu a nazdobily se. Do spodního rtu a do ušních lalůčků vložily hliněné talířky. Bez talířku vypadají příšerné, děravý spodní ret a lalůčky jim hnusně plandají. Pak dojde na focení. Ženy i muži a děti zejména se nám sice vnucuji, ale bez křiku a v klidu. Na vše dohlíží náčelník, sedící na tradiční židličce pod stromem. Židličky jsou pro každý kmen jinak vyřezané a tvarované. Když mi při focení na žhavém slunci dojde dech, tak mě na svoji židličku usazuje jako čestného hosta. Prostřednictvím průvodce si vyměňujeme zdvořilosti a pochvaly na jeho lid.
Dívky byly nádherné. Odhalená pevná ňadra, břicho a ramena zdobena rituálními jizvami do krížku a obrazců. Ve dvanácti vypadají úžasně, v pětadvaceti jsou už stařeny. Starší zeny jsou ověšené náhrdelníky, ve rtu a uších mají zasazené talířky, prsa občas zakryta kozí kůži zavěšenou pres krk. Kolem krku mají barevné korálkové náhrdelníky. Na hlavách drží tykve nebo košíčky. V košíčkách mají drobné, a když mi dojdou peníze, tak ochotně rozměňují.

Zábavné je, že náš ranger je ozbrojen jen jednou starou olezlou karabinou. Mursiové jej palebnou převahou mnohonásobně převazují. Napočítal jsem osm samopalů… Také je zajímavé, že v kmeni Mursi mají samopaly i ženy, rády nám s nimi zapózovaly. Ženy se smějí pohybovat na území jiných kmenů, ale nesmějí mít zbraň ani hnát krávy.
Kroutím hlavou nad obavou lidí z města, že jedeme navštívit Mursie. Na nás byli úplně úžasní a velmi přátelští. Ale zřejmě záleží vesnice od vesnice a ještě je potřeba dojet dále, než turisté běžně jezdí. Když se na to ptám průvodce, tak to sice potvrzuje, ale současně upozorňuje, že Mursiové jsou velmi nevyzpytatelní.