Na tržišti v Alduba, Hamarové
Vedle cesty stál pomalovaný divoch jen v sukýnce, pásl krávy. Přisel mi jak zjevení. Jenže za chvíli další a další. Přejeli jsme dva hřebeny a dostali se do údolí reky Omo. Na chvíli jsme zastavili a z křoví přiběhla tři mladá děvčata. Jen v sukýnkách, s náhrdelníky a odhalenými prsy. Ochotně se fotí, samozřejmě za peníze, místní cena je 5biru.
Jak jedeme dál, tak se na silnici objevuje čím dál více místních. Kožené sukýnky mají doplněné barevnými tílky Arsenalu a Chelsey. Ne, nezajímá je fotbal, trička jsou hezky barevná a to se jim líbí. Některé dívky mají na sobě obnošené podprsenky, samotné bez triček. Nezakrývají se ze studu, prostě jim to přijde jako príma ozdoba. Muži i ženy mají ve vlasech barevné sponky. Někteří muži mají ve vlasech namotané růžové brýle nebo oranžové hřebeny. Upravené účesy, náhrdelníky, korálky, ptačí péra, staré nefunkční digitálky. Prostě se ozdobí vším, co je hezky barevné. Všichni muži si nesou svoje typické židličky, dlouhé hůlky a někteří samopaly nebo vojenské pušky. Mladíci mají krásnou, až taneční chůzi.
Ženy nesou na hlavě kožené hrnce nebo dřevěné tykve, kalabaše. Náklad mají zavěšený v závěsu z kozí kůže na zádech, v plechovkách nesou máslo. Muži před sebou ženou krávy a kozy. Je úterý a tak je v městečku Alduba pravidelný trh. Divoši se sejdou z buše a prodávají, co vypěstovali nebo ulovili.
Na tržišti jsme byli jak ufoni. My bílí a všude kolem černí. Tady už měly dívky prsa zahalena. Některé tričky, jiné jen kusem ovčí kůže zavěšené na krku. Namalované na rudo hlinkou, ověšené náhrdelníky. Trh byl plný lidí. Procházím se po trhu a krásné holky se mi samy se smíchem nabízejí k focení. Samozřejmě za 5bir/ks. Aspoň že nepočítají cvaknutí spoustě, jen pózovaní. Hamarové jsou velmi přátelští, usměvaví. Děti se nám věšely na ruce, pořád se s námi vodily a pak si řekly o prázdnou PET láhev. Je to pro ně poklad.
Najednou začali všichni černí křičet a rozbíhat se do stran. Beru nohy na ramena a běžím s nimi pryč. Pár dalších bílých jen čučí. Splašil se mladý býk, nechtěl se nechat naložit na auto. Běží těsně kolem skupinky cizích bílých, chybělo málo, aby je nabral. Oběhl celé tržiště, ohraničené plotem spleteným z klacků, všichni před ním utíkali pryč.
Trh má dvě části, zvířecí a všeobecnou. Divoši s kozama stojí v ohradě před váhou zavěšenou na stromě, nákupčí si vybírá, zvíře zváží, naloží na korbu auta a zaplatí. Divoch pak odchází do všeobecné části trhu. Tam se usadí do stínu pod strom na svoji osobní židličku nebo se prochází a vybírá si. Slupky z kávy na vařený nápoj, něco mezi kafem a čajem, zrnka kafe jsou pro ně moc drahá. Čínské rádio, baterku na svícení, barel, kanystr, sandále vyřezané z pneumatik, obiloviny, provazy, korálky, přívěsky, náhrdelníky.
Fotím lidi. Ale ne potajmu, to nesnášejí. Když to nějaký blb zkusí, tak se rozkřičí a posunky ho vyhánějí. Ještě, že to jsou Hamarové, Mursi by prý hned stříleli. Já pozdravím, poprosím a pak zaplatím. Někdo odmítne, jiný rád zapózuje. Muži obdivují moje šedivé fousy, sami mají jen chmýří na bradě. A když sundávám čepici a ukazuju pleš, tak si mě se smíchem nevěřícně hladí.
U stánku si dávám tradičně připravenou kávu, dostávám do ní větvičku kytky harito. Káva dostane velmi příjemnou, lehce mentolovou příchuť. A pivo St.George.
Sledujte web, bude další pokračování.
