Podsvětí

V Lalibela jsem byl platící turista, tak jsem se odvážil předběhnout několikahodinového hada, který byl před vstupem do Podsvětí. Zástup se vinul přes kamenný mostek překlenující skalní rozsedlinu, ve které stojí voda. Rozsedlina s vodou symbolizuje překročení řeky Jordán. Po ukázání vstupenky mě hlídači opravdu pustili zcela dopředu. Průchod Podsvětím je rituál, který si nesmí nechat ujít žádný z věřících. Dlouhý had lidí postupuje skalní soutěskou a vstupuje do podzemní chodby. Chodba je temná, neosvětlená, dlouhá asi 200 m. Lidé, kteří vstoupí do podzemní chodby začnou vzývat jméno Kristovo a modlit se k němu, aby je v Podsvětí ochránil. Jsem zmáčknutý mezi dva neznámé lidi, šátrám po stěně chodby, šlapu na paty tomu přede mnou a nechávám si šlapat na paty od toho za mnou. Všichni se modlí a všichni šátrají před sebou a velmi pomalu postupují. Teplota v chodbě je nepříjemná, vzduch vydýchaný a tma neproniknutelná. Jakékoliv světlo je přísně zakázáno. Měl jsem štěstí, že jsem byl ve skupině příjemných mladých lidí z města. Hezky zpívali a věděli, co je mýdlo. Žádní špinaví žebráci nebo smrduté svíčkové báby. Když jsme se došourali do místa, kde se chodba zlomila a zahlédli jsme první paprsek světla od východu, tak všichni začali zpívat „Alelujá“ (Chvalte Hospodina). Došourali jsme se až ke schodům vedoucím na povrch přímo před vstupem do dalšího skalního chrámu. Vylezl jsem na sluneční světlo a opravdu jsem děkoval Bohu, že už jsem venku.