Tassili n’Ajjer

Jako malý jsem si v knihovně náhodně půjčil knížku Henry Lhote – Objevy v Tassili. Knížka vyprávěla o dobrodružné expedici francouzských vědců a malířů, kteří dokumentovali prehistorické malby na náhorní plošině Tassili n’Ajjer v Alžíru, v srdci Sahary, na hranici s Libyí a Nigerem. Přesto, že nejsem žádný malíř, umělec ani archeolog, vzbudila ve mě celoživotní zájem o prehistorické malby a rytiny. 

Na motorce nebo terénním autem jsem projezdil skoro celou Saharu. Navštívil jsem v Libyi sousední pohoří Acacus, s archeologickou expedicí jsem procestoval pohoří Tadrart, byl jsem i v pohoří Hoagar. Ale Tassili n’Ajjer mi zůstávalo odepřené. Z bezpečnostních důvodů bylo léta uzavřené, a navíc se tam nedá jezdit na motorce, přístupné je pouze pěšky.

Vloni byl přístup na náhorní planinu Tassili povolen a tak jsem hned využil příležitosti a v březnu jsem vyrazil. Doletěl jsem do oázy Djanet v jižním Alžíru. Platí zde velmi přísné bezpečnostní předpisy. Musel jsem mít pozvání a hned na letišti si mě převzal tuarežský průvodce, který mě měl celou dobu na starosti.

Pohoří Tassili se dramaticky tyčí přímo nad oázou Djanet. Djanet je 1000 m n.m. a náhorní plošina je 1800 m n.m. Převýšení se překonává jednodenním výstupem skalními soutěskami a suťovými poli. Výstup je natolik obtížný, že touto trasou nechodí ani velbloudi, přepravu věcí zajišťují osli. Vyrazili jsme se sedmi osly, ale jeden při výstupu vyčerpáním padnul. Průvodci mu museli sejmout náklad, vynosit jej přes nejstrmější část cesty a znova jej naložit. Osla pak s protijdoucí karavanou poslali zpět dolů.

Jako doprovod jsem krom šesti oslů měl dva pohaněče oslů, průvodce Mochtára  a tlumočníka Omara. Všichni byli rodilí Tuaregové, jejichž rodiny dříve na náhorní plošině žili. Měl jsem obrovské štěstí na tlumočníka. Neumím francouzsky a tak mi průvodce zajistil tlumočníka. Mezi Tuaregy se vše odehrává v rodinách a tak našli anglicky hovořícího průvodce. Nebyl to ale žádný pasák koz nebo velbloudů, ale ředitel místní solární elektrárny. Vzdělanec a inteligent se zájmem o historii a malby, který si se mnou udělal výlet na náhorní plošinu. Měl jsem v tom obrovské štěstí, byl opravdu výtečný. Probrali jsme po večerech zcela otevřeně řadu témat od politiky, přes rodiny až po náboženství.

Náhorní plošina je rozbrázděna kaňony a obrovskými skalními městy. Mezi skalními městy se putuje ve slunečním žáru po lávových planinách. Vyráželi jsme za svítání, přes poledne jsme spali pod převisy ve stínu a večer diskutovali u ohně. Spali jsem pod širákem, jen tak přímo pod hvězdami. Putovali jsme sedm dní a ušli jsme necelých 130 km.

V dalších článcích postupně popíšu jednotlivá skalní města. Každé bylo jiné a všechna výjimečně nádherná a zajímavá.