Tin Kani
Tin Kani
Ráno za svítání vyrážíme s Mochtárem a Omarem ještě před osly. Ty teprve pohaněči balí. Fouká vítr, v dálce je šedivo od prachu. Nejdříve překračujeme přes další černou pláň, pod převisem malby a za sedýlkem skála s rytinou krávy. Sejdeme do údolí s vyschlou řekou – Oued Adjendjoum. Za velkých zimních dešťů se tu valí voda. Z údolí řeky je strmý výstup po skalách do skalního města Tin Kani. Brzké ranní slunce nasvětluje šikmo skalní věže s dunami. Nádhera. Sedáme si na vysokou dunu a kocháme se výhledy. Mezitím nás došla naše karavana, jde velmi svižným tempem. Nechce se nám odsud, jsou to pravdu krásné kulisy, ale musíme šlapat dál.
Kel Essouf
Stoupáme ještě kus mezi skálami, další bludiště, vystoupáme 1697 m n.m. Míjíme stopy koz a ženskou stopu, někde v okolí táboří rodina nomádů. Přicházíme k jeskyni Kel Essouf. Ne že by tu byly malby z tohoto nejrannějšího období, ale Kel Essouf znamená džinové. A podle vyprávění průvodců zde neradi táboří, protože v noci tu je slyšet kvílení duchů. Já tu akorát zahlédl utíkajícího zajíce. Všude se povalují odpadky. Vedení parku prý organizuje sběry odpadků, ale to je asi jen v hlavních lokalitách.
