Na nejvyšší hoře Partizanit (2416 m.n.m) v pohoří Mali i Tomorrit určitě žijí bohové a shlížejí dolů na lidské hemžení v pomalém albánském rytmu. Na Albánce, na Turky i Němce, co je v historii okupovali i na komunisty, kteří je z vlastních řad utiskovali. Na Hodžu, na samopaly, na bunkry, co mizejí. A také na […]
Jabal Shams je nevyšší pohoří Ománu. Pohoří je nedaleko od moře a přesto, že je to suché pouštní pohoří, tak je zahalené celé dny v lehkém oparu. Nejvyšší hora má výšku neuvěřitelných 3005m. Její severní stěna se zvedá kolmo vzhůru ze dna údolí, které je ve výšce 643m. Je tedy téměř dva a půl kilometru […]
Každoročně se alespoň jednou vydávám na průzkum Albánských hor. Někdy terénním autem, jindy na motorce. Spím pod širákem, vezu si jen spacák a maličký stan, kdyby bylo nejhůře. Přejíždím nejvyšší pohoří, povídám si s pastevci a oni mě hostí sýrem. Když už nemůžu vydržet bez piva, tak zajedu do vesnic pod horami a zase se […]
Moře = nuda a davy lidí. Jenže v Ománu žádné davy lidí nejsou, zátoka byla velmi romantická a navíc zde z moře vylézají velké želvy, aby nakladly vejce do písku. V únoru není hlavní sezóna, vylézá pouze želva zelená a ještě jen v malém počtu. Přesto byly na pláži stopy a měli jsme velké […]
Prohlídka pevnosti Nakhl byla pro mě zpočátku jen ubitím času před noční cestou na letiště. Ale během prohlídky jsem si všimnul, že místnosti v horním patře pevnosti jsou označeny cedulkami: dětský pokoj pro chlapce, dětský pokoj pro dívky, ženský pokoj, ložnice šáha, knihovna, pokoj pro hosty. A pevnost dostala příběh. Šáh zde opravdu bydlel s […]
V poledne by mělo být zakázáno fotit. Jenže při cestování se velice těžko plánuje, kdy kam dorazím a kde bude ideální světlo. Wadi Damm je málo známé wádí v ománských pouštních horách Al-Jabal al Akhdar. Hory jsou suché, skalnaté a jen v úzkých soutěskách je voda a zeleno. A to jsou wádí. Vodopádky, tůně ve […]
Při předchozí průzkumné cestě jsem si od kamaráda v Tiraně půjčil Defender a týden se toulal po horách střední a jižní Albánie. Spal jsem na střeše auta, potkal spoustu príma lidí a navštívil jsem Skanderbegův stolec a jezera Bishnica.
Návštěva reaktorového sálu v Dukovanech mě postrčila k napsání vzpomínek z návštěvy Černobylu v roce 2005. Byli jsme s kamarády Sqwerem a Medvědem jedni z prvních, kdo se dostali do prostoru jako turisti na čumendu. Cestovali jsme tehdy na motorkách přes celou Ukrajinu, zažili spoustu příhod s děvčaty a vodkou. Srážku s policajty i srážku motorky s koněm. V Kyjevě jsme se ubytovali v úžasném komunistickém […]