Cordón del Azufre

Cordón del Azufre, v překladu \”Sirný pás\” – tak se jmenuje pás sopek na hranici Chile a Argetiny. 200 km po pistě přes liduprázdnou poušť Atacama. Slunce pálilo k nesnesení, přes den bylo 40° C. Po západu slunce teplota rychle spadla na -5° C.

Od salaru Aguas Calientes se přejíždělo přes sedlo 4217 m k Laguna de la Azufrera. Okolí cesty a laguny bylo pokryté směsí sopečného prachu a soli. Nepřetržitě fičel silný vítr, který vháněl sůl a prach do očí. Laguna de la Azufrera nevypadala moc zdravě, přesto se v ní brodilo několik plameňáků. Protažená cesta končila přímo u lávového pole pod sopkou Lastarria 5706 m n.m. Sopka není moc probádaná a není monitorovaná, protože leží v opravdu odlehlé oblasti 150 km od posledního osídlení. Sopka je stále aktivní, ale není známá žádná erupce ve známé historii. Na sopce je několik silných fumarol se sirnými výdechy a sirná pole. Sopka je celá pokrytá sopečným popelem a případný výstup na sopku by byl velmi, velmi náročný.

Počkali jsme si na západ slunce. Vítr ještě více zesílil a tak jsme se museli při focení panoramat schovat za skály, aby nám neshodil stativy. Zpět k autu jsme šli proti větru v předklonu. Spát jsme odjeli raději na pampu za Salarem Agua Calientes, v okolí sopky by táboření bylo velmi nepříjemné. Ráno jsem se opravdu modlil, aby nám auto nastartovalo. Po kráteru Wan En Namus v Libyi u hranice s Čadem to bylo nejodlehlejší místo, kde jsem kdy byl.