Po 10 letech jsem se vrátil do Mongolska. Na motorce, sám a na měsíc. Motorku jsem si poslal do Ulánbátaru a já jsem letěl tam i zpět. V Mongolsku jsem najel 5000 km, z toho pouze 500 km po asfaltu. Zbytek pouští, stepí a tajgou po vyjetých kolejích. Přejezd Gobi jsem musel vzdát, protože pršelo. […]
Do Nkob jsem na motorce dorazil brzy odpoledne, a tak jsem ještě vyrazil na malý okruh. Z okruhu se nečekaně vyklubala projížďka kaňony v pohoří Saghro, které byly vyzdobeny neuvěřitelnými skalními útvary vulkanického původu. Jedním údolím jsem vyjel nahoru, pak přes sedlo a druhým údolím zase dolů, celkem asi 45 km. K některým skalním útvarům […]
Pohoří Siroua přiléhá z jižní strany k Vysokému Atlasu a je severovýchodní výspou Anti Atlasu. Jeho nejvyšší vrcholy byly v březnu zapadané sněhem. Nejvyšší hora je Jbel Sirwa s výškou 3305 m n.m. Celé pohoří je vulkanického původu a všechny kopce jsou prastaré sopky. Z některých zbylo jen vulkanické jádro, na jiných je znatelný okraj kráteru […]
Inspirován fotografem Janem Reichem a jeho knihou Vltava a Praha vydal jsem se po nočním sněžení fotografovat.
Na Nový rok ráno jsem se neflákal a vyrazil jsem fotit zaniklou vesnici Königsmühle v Krušných horách. Foukal silný vítr, nad Klínovcem letěly černé mraky. Občas sprchlo, občas zasněžilo, občas bliklo sluníčko. Bylo teplo, 4°C, tál sníh a po loukách a cestách tekly potoky. V zaniklé vesnici byl v srpnu festival umělců a tak jsem tam […]
Ať se vždy dobře rozhodnete, kam se vydáte! Duben 2017 Alžír, asfalt končí v obou směrech po 3 km…
Fotografie z Barmy na kalendáři společnosti CompuNet s.r.o. pro rok 2018.
Jak přežívají mufloni v Mufloním kaňonu, gazely a zajíci na Sahaře? Pijí z guelt. Guelty jsou úzké skalní kaňony, kde se při zimních deštích nashromáždí voda. Kaňony jsou úzké a hluboké a tak v nich voda vydrží dlouho do žhavého saharského léta. Kolem gulet žili prehistoričtí obyvatelé. V dobách kdy Sahara přestávala být zelená a […]
Zapadající slunce pozlatilo rýžové terasy hor Severního Vietnamu. Kde nejsou terasy, jsou vápencové homole, krajina jak z Avatara.
O Hranftinnusker jsem už psal. I ve Schůzkách s ďáblem. Ale konečně jsem k němu dojel od řeky Blaulakvisl. Před lety mě nepustila povodeň přes brod nad Bebafossem.